Glen, nebo Glenda (festivalový název) online

Woodův filmový traktát o transvestitismu svou formou hraného dokumentu připomíná agitační díla z třicátých let, jako např. Reefer Madness. Jeho hlavním záměrem je posílit toleranci společnosti vůči mužům, jejichž zálibou je nošení ženských šatů, a vůči lidem toužícím po změně pohlaví. Dílo ovšem svou stavbou i obsahem dalece překračuje apelativní rozměr a stává se komplexní úvahou o moderní civilizaci a jejím vztahu k člověku rozvrženou do několika rovin. Ve snímku se stále vrací obraz aut jedoucích po dálnici kamsi do neznáma a blesků na zamračeném nebi. Děj je prokládán záběry všedních momentů života velkoměsta, které v pozitivních i negativních rysech upomínají na současný stav společnosti, v níž člověk definitivně překročil své přirozené přírodní danosti. Do nitra lidské psychiky se Woodův výtvor obrací v dlouhé sekvenci hrdinova snu, jež metaforicky pojmenovává jeho nejvnitřnější duševní hnutí a předznamenává tak legendární snovou pasáž Bergmanových Lesních jahod. Ještě fantasknější je postava tajuplného starce (v titulcích označovaná jako „vědec“) představovaná slavným Bélou Lugosim. Figura nikoli nepodobná „tajemnému muži“ z Lynchovy Lost Highway vstupuje do děje svými komentáři, jež snímku dodávají hrozivý, nadreálný nádech. „Dávej pozor na zeleného draka, jenž sedí na prahu tvého domu. Pojídá malé chlapce...“(Festival otrlého diváka)