Fanoušci How To with John Wilson dostali na letošním Sundance přesně to, v co doufali. John Wilson přijel do Park City se svým prvním celovečerním filmem The History of Concrete, který podle prvních reakcí působí jako rozšířená epizoda jeho HBO seriálu. Je jen o něco delší, sevřenější a překvapivě osobní. Z banálního tématu betonu se stává mapa města, kultury i strachu ze smrti.
Celovečerní „How To“ o betonu, který nikdo neřeší
Podle Hollywood Reporter působí The History of Concrete jako 101minutová epizoda How To with John Wilson, přenesená na velké plátno ve stejné vizuální i myšlenkové estetice. Kritici zdůrazňují, že Wilson nepřepisuje vlastní styl, ale natahuje ho do celovečerního formátu. Kamera pořád loví drobné bizarnosti v newyorských ulicích, vypravěčský hlas zůstává suchý, plachý a ironický. Střih budí dojem proudu asociací, i když je všechno pečlivě vystavěné.
Variety shrnuje, že Wilson dokáže postavit celý film kolem tématu, které normálně nikoho nezajímá, a přesto z něj vytěží bohatou mozaiku vztahů, úzkostí a fascinací. Beton není jen stavební materiál, ale výmluva, jak se dostat k otázkám, proč chceme být nesmrtelní. Zároveň ukazuje, jak se snažíme zanechat ve světě stopu.
Od Hallmarku a NIMBY k betonu a nesmrtelnosti
Film začíná pro Wilsona velmi typicky: po skončení seriálu hledá další projekt, nechce točit reklamy a stojí uprostřed stávky scenáristů. Proto se zúčastní semináře o tom, jak psát Hallmark filmy, což ho dovede k vánočnímu telefilmu o realitním developerovi. Ten ho zavede k redditovým vláknům o NIMBY aktivistech a odtud už je blízko k samotnému betonu. Téma se tak spojí se zastavováním města a tím, co s námi dělá urbanistická posedlost výstavbou.
Wilson sleduje beton z různých úhlů, od materiálu, který formuje siluetu New Yorku, až po technické detaily. Dochází i k otázce, co se stane s našimi těly a domy, až tu nebudeme. Kritici mluví o filmu jako o meditaci o trvanlivosti a nesmrtelnosti, která nikdy neztratí humor. Zároveň ale postupně získává překvapivou hloubku.
New York, voskové sochy, DMX i veřejné průjmy
IndieWire píše, že i když název slibuje dějiny betonu, Wilsonův film se brzy rozbíhá do všech stran. V duchu seriálu se z jednoho pojmu stává výchozí bod pro bizarní setkání a odbočky. Objeví se newyorské bytové iniciativy, spory o zahušťování města a italské voskové sochy, které fixují podobu lidského těla. Přicházejí také kulturní odkazy na DMX, Hallmark produkci nebo Kim Kardashian.
Do filmu se vejde i velmi tělesný humor, včetně historek o veřejných průjmech. Zní to nechutně, ale v Wilsonově podání to funguje jako ventil pro úzkost z pomíjivosti i selhávání vlastního těla. Všechny tyto motivy spojuje téma stop, které zanecháváme v prostoru. Graffiti na betonové zdi, vosková maska v muzeu, virální video nebo vzpomínka blízkých.
Humor, který přeroste v osobní elegii
Kdo znal How To with John Wilson, ví, že epizody často začínaly jako roztomilé turistické průvodce a končily existenciální esejí. Recenze ze Sundance potvrzují, že The History of Concrete používá stejný trik, jen v delším oblouku. Smích je pořád zásadní a několik kritiků píše, že film je jedna z nejvtipnějších věcí, jaké letos uvidí. Přitom zdaleka nejde jen o gagy.
Film se postupně mění v osobní meditaci o smrti a paměti. Wilson se nevyhýbá vlastním strachům ani ztrátám. Přemýšlí také o konci milovaného seriálu, který mu definoval kariéru. Beton se stává metaforou něčeho, co má vydržet věčně, ale časem se začne drolit.
Pro fanoušky povinnost, pro nováčky nečekaná jízda
Recenzenti se shodují, že pro diváky, kteří na HBO objevili How To with John Wilson, je film povinná jízda. Nabízí všechno, co dělalo seriál výjimečným: lov všedních momentů v ulicích New Yorku, nečekané vedlejší postavy a slovní hříčky v komentáři. Vytváří pocit, že vás někdo vede za ruku chaosem světa, ale nechává prostor přemýšlet.
Otázkou je, jak bude The History of Concrete fungovat pro lidi, kteří Wilsona neznají. Pro někoho může popis „101minutová epizoda How To“ znít spíš odtažitě než lákavě. Festivalové reakce ale naznačují, že i nepřipravený divák si může film užít jako bizarně vtipnou, ale dojemnou procházku světem. I beton tu skrývá příběh o tom, proč se bojíme zapomnění.
The History of Concrete tak na Sundance potvrdil, že John Wilson dokáže i ve svém celovečerním debutu proměnit šedivý materiál v emoce. Zda film zasáhne i širší publikum mimo festivalové bubliny, ukáže další uvedení a případná streamingová premiéra. Už teď je ale jasné, že pro fanoušky jeho seriálu představuje malý, ale velmi osobní triumf.
