Paul Schrader uvedl na benátském festivalu svůj šestadvacátý film a při ovacích se neubránil slzám. Drama The Basics of Philosophy s Jackem Hustonem v roli profesora filozofie, kterého po letech dostihne muž, jehož jako čtrnáctiletého zneužil, běželo mimo hlavní soutěž. První recenze se ale rozešly natolik, že jedna mluví o Schraderově nejlepším filmu za několik let a druhá o jeho nejhorším.
Pohřeb otce, Spinoza a zaplacené mlčení
Huston hraje Johna Jorissena, akademika z fiktivní vysoké školy v Missouri, který přednáší úvod do filozofie a roky se marně pokouší dopsat knihu o Baruchu Spinozovi. Zlom přijde na pohřbu jeho otce, kterého hraje Bill Pullman, kde Jorissen zahlédne tvář, již si nedokáže hned zařadit. Podle Hollywood Reporteru jde o Miguela v podání Daniela Zovatta, syna rodinného zahradníka; rodina tehdy dostala zaplaceno za mlčení o tom, co se stalo. Ve vedlejších rolích hrají Sofia Boutella jako profesorka Rebecca Richards a Shiloh Fernandez. Film má stopáž hodinu a 34 minut.
Hustonův výkon popisuje Ryan Lattanzio z IndieWire jako fascinantně ambivalentní a připomíná, že herec si jméno udělal jako zjizvený nájemný vrah v seriálu Boardwalk Empire. Je synovcem Anjelicy a Dannyho Hustonových a vnukem režiséra Johna Hustona. Za kamerou stojí Sean Price Williams, který podle téže recenze místy zaplavuje obraz přesycenými barvami a ostrým světlem na hranici melodramatu. Černobílé retrospektivy, jimiž film skládá dohromady vztah profesora s tehdejším žákem, jsou přitom rozostřené natolik, že divák může pochybovat, jestli si Jorissen minulost nepřekrucuje.
Obě benátské recenze narážejí na stejné místo
Dvě recenze s odlišným závěrem si stěžují na totéž. Lattanzio píše, že Schraderovo zobrazení gay nočního života je zastaralé až do polohy kýče, a postavu prostituta, na kterého Jorissen narazí v gay baru, přirovnává k laciné variaci na Friedkinův film Cruising. Recenzent Hollywood Reporteru zase označuje Schraderovo psaní v těchto pasážích za nemotorné a poznamenává, že film nekreslí dost ostrou čáru mezi zneužitím čtrnáctiletého chlapce a sexem dvou dospělých mužů. Zároveň ale nabízí smířlivější čtení: podle něj Schrader homosexualitu používá spíš jako zástupný obraz pro širší společenské přestoupení než jako pokus popisovat gay identitu. Lattanzio nakonec filmu udělil známku C+.
Týž recenzent ve filmu vidí i hodnotu, kterou dnešní produkce podle něj nabízí zřídka: Schraderova vážnost bez ironie a sebeshazování je prý mizející tradicí. Otcovu roli popisuje tak, že starý muž synovo provinění zakryl a výměnou za to po něm žádal přísnou spořádanost. Po jeho smrti Jorissen s tou tíhou neví, co dělat, a v prohlížeči mu zůstává vyhledaný bezbolestný způsob, jak ze života odejít. Závěr filmu recenzent označuje za šokující v tom, jak odmítá nechat diváka uhnout pohledem. Film se podle něj navzdory názvu vyhýbá morálnímu poučování a spíš po divákovi chce, aby si sedl a promyslel rozpory v lidské povaze.
Chvála pro Hustonův pohled, jinde dřevěné výkony a plochá kamera
Rozptyl hodnocení jde ale mnohem dál. Variety připomíná, že Schrader tu šlape po půdě, kterou už prošel mnohokrát, a téma viny a vykoupení mu není nové; přesto ocenilo jeho spolupráci s kameramanem Seanem Pricem Williamsem, tísnivou hudbu Eliho Keszlera a Hustonův výkon, konkrétně intenzitu jeho pohledu a kultivovaný hlas. Schraderovi podle recenze nelze vyčítat, že by volil snadnější cestu, když je po ruce těžší. Server The Playlist naopak snímek označil za režisérův nejhorší za řadu let a vytkl mu dřevěné herecké výkony, špatně obsazené hlavní role a plochou kameru. Web World of Reel ho shrnul jako dutý a bezživotný propadák.
Jedna recenze mluví o nejlepším filmu od The Card Counter
Nejlépe je ten rozpor vidět na Schraderově vlastní filmografii. Lattanzio píše, že jde o nejlepší Schraderův film od The Card Counter, tedy o dva tituly zpět, a po vizuální stránce o nejlepší film od First Reformed. Svou recenzi uzavírá konstatováním, že film má vady, ale nepřestává být fascinující. The Playlist z téže kariéry vyčetl pravý opak. Ani jedna strana přitom nezpochybňuje, o čem film je; spor se vede o to, jestli to Schrader utáhl.
První film od obvinění, které Schrader popřel
Kolem filmu navíc visí Schraderova vlastní kauza. IndieWire připomíná, že jde o jeho první film od chvíle, kdy ho v roce 2025 bývalá asistentka obvinila z nevhodného sexuálního chování. Režisér obvinění popřel. Lattanzio čtenáře vybízí, aby si film přečetli jako ohlédnutí, omluvu nebo aspoň přiznání té epizody, zároveň ale píše, že i bez znalosti toho pozadí zůstává ve filmu dost věcí, u kterých divák ztuhne. Osmdesátiletý Schrader přitom pokračuje v řadě svých mužů v pokoji, kam vedle Taxikáře patří i First Reformed a The Card Counter.
Premiéru mimo soutěž doprovodily podle Variety čtyři a půl minuty potlesku, při nichž se Schraderovi draly slzy do očí a vedle něj stáli Huston, Boutella a Zovatto. Film zatím hledá amerického distributora. Dokud se ta otázka nevyřeší, nedá se odhadnout, kdy a jestli se film dostane do českých kin nebo na streamovací platformy.
