Osmiletý Reggie Dwight a jeho rodiče si ve filmu Rocketman předávají sloky písně I Want Love, každý ve svém pokoji. Tu píseň přitom Elton John vydal až v roce 2001, desítky let po dětství, které scéna ukazuje. Film takhle zachází s chronologií od začátku do konce a nijak to neschovává. Některé momenty ze zpěvákova života ale sedí přesně, jiné jsou přepsané a pár jich vzniklo jen pro film.
Dexter Fletcher točil fantazii, ne kroniku
Režisér Dexter Fletcher postavil film z roku 2019 jako hudební fantazii a vypravěčem udělal samotného Eltona v podání Tarona Egertona. Celý příběh rámuje zpěvák, který o svém životě vypráví v léčebně, takže všechno, co divák vidí, je vzpomínka. „Je to náš vypravěč a vypráví příběh tak, jak si ho pamatuje,“ řekl Fletcher serveru Ultimate Classic Rock. Nespolehlivá paměť tu funguje jako povolení k tomu, aby písně přicházely podle nálady scény, a ne podle data vydání.
Elton John, který film produkoval, to v eseji pro britský deník The Guardian shrnul jednou větou: „Samozřejmě to není všechno pravda, ale je to pravda.“ Některá studia podle něj chtěla fantazijní prvky vyškrtnout a natočit klasický životopis, což by podle zpěváka minulo smysl celé věci. Film proto klidně nechá publikum v klubu vznést se nad zem. Kdo od něj čeká přesnou kroniku, bude se zlobit, ale tvůrci ji nikdy neslibovali.
Crocodile Rock zazní v Troubadouru o dva roky dřív
V losangeleském klubu Troubadour předběhne film realitu o dva roky. Elton tam v srpnu 1970 odehrál krátkou sérii koncertů, po kterých vyšla nadšená recenze v Los Angeles Times, a tuhle část film zachycuje věrně. Jenže na pódiu zpívá Crocodile Rock, kterou napsal až v roce 1972. „Věděl jsem o tom. Mně ale jde o to zachytit ten moment filmově a hudebně,“ vysvětlil Fletcher.
Stejně volně film pracuje s dětstvím a dospíváním. Celá ulice v tlumených barvách padesátých let se roztančí na The Bitch Is Back, píseň vydanou v září 1974. Dospívající Reggie pak v hospodě na přání babičky spustí Saturday Night’s Alright for Fighting, první singl z alba Goodbye Yellow Brick Road, který vyšel v červnu 1973. Scéna končí nabídkou doprovázet americké soulové hudebníky na turné v roce 1969, takže píseň předbíhá děj nejméně o čtyři roky.
V hudebním životopise má tohle přeházení ještě jednu vrstvu. Podle webu Slate Elton sám potvrdil, že s Berniem Taupinem nikdy nenapsali píseň ve stejné místnosti a texty od něj dostával ve velké hnědé obálce. Film tedy dává Eltonovi do úst Taupinova slova jako výpověď o jeho vlastních pocitech. To je samo o sobě fikce, i kdyby každá píseň zazněla ve správném roce.
Konkurz na Královskou akademii i inzerát v NME se opravdu staly
Talent, se kterým film začíná, je doložený. Jedenáctiletý Reginald Dwight získal stipendium na londýnské Královské hudební akademii poté, co bez not zahrál čtyřstránkovou Händelovu skladbu, kterou předtím jen slyšel. Podle webu History vs. Hollywood pak pět let chodil na sobotní hodiny a v sedmnácti odešel. Film tenhle konkurz ukazuje skoro přesně tak, jak se odehrál.
Setkání s Berniem Taupinem, kterého hraje Jamie Bell, vychází z oficiální verze. Oba v roce 1967 odpověděli na inzerát firmy Liberty Records v hudebním týdeníku New Musical Express a Elton u konkurzu neuspěl. Když přiznal, že umí skládat hudbu, ale ne texty, dal mu Ray Williams z Liberty obálku s básněmi jiného uchazeče a Elton je přečetl cestou domů. Taupin tuhle legendu sám zpochybňuje. Nikdy prý nevěřil tomu, že mu Williams jeho texty podal náhodně z hromady ostatních.
Otec, manažer a Lennon: kde film přepsal lidi
Volněji si film vede u lidí kolem zpěváka. Jméno Elton John podle filmu vzniklo, když Reggie zahlédl fotografii Johna Lennona, jenže ve skutečnosti ho složil ze saxofonisty své kapely Bluesology Eltona Deana a bluesového zpěváka Longa Johna Baldryho. Otce Stanleyho hraje Steven Mackintosh jako chladného muže, který o syna nestojí. Eltonův nevlastní bratr ale otce popsal jako laskavého člověka, který synovi koupil piano, a Eltonova macecha tvrdí, že na jeho koncerty spolu chodili mnohokrát.
S manažerem Johnem Reidem, kterého hraje Richard Madden, se Elton ve filmu seznámí po koncertě v Troubadouru. Podle History vs. Hollywood se ve skutečnosti potkali na vánočním večírku v Londýně v roce 1970. Manželství se zvukovou inženýrkou Renate Blauelovou film odbude jako krátkou epizodu, přitom se vzali na Valentýna 1984, čtyři dny po žádosti o ruku, a rozvedli se až v roce 1988. Elton později řekl, že doufal, že ho sňatek vyléčí ze všeho, co bylo v jeho životě špatně.
Pokus o sebevraždu z roku 1975 sedí, film ho jen přikrášlil
Scény ze dna závislosti patří k těm přesnějším. Na konci října 1975 Elton spolykal šedesát tablet valia a skočil do bazénu, přičemž křičel, že umírá. Babička Ivy na to podle jeho vzpomínek suše poznamenala, že teď asi budou muset všichni jet domů. Ultimate Classic Rock přitom upozorňuje, že film pokus o sebevraždu proti skutečnosti výrazně přikrášlil. Pravdivé je i pití, protože sám Elton přiznal, že vypil láhev skotské denně a několik dní se nemyl.
Film končí v léčebně, střízlivý je ale Elton až od roku 1990 a od té doby zůstal čistý přes třicet let. Za píseň (I’m Gonna) Love Me Again, kterou pro film napsal s Taupinem, dostali oba Oscara a Taron Egerton získal Zlatý glóbus za hlavní roli v komedii či muzikálu. Rocketman vydělal celosvětově 4,7 miliardy korun (195,3 milionu dolarů) při rozpočtu 960 milionů korun (40 milionů dolarů). Čeští diváci mu na ČSFD dávají 73 % z 11 757 hodnocení.
