Emma Thompsonová má v dějinách Oscarů zvláštní místo, protože sošku získala za herectví i za scénář. Tu druhou dostala v březnu 1996 za adaptaci románu Jane Austenové Rozum a cit, kterou natočil Ang Lee a která měla sedm nominací včetně nejlepšího filmu. Po třiceti letech přichází nová verze režisérky Georgie Oakleyové s Daisy Edgar-Jones v roli Elinor. Britská kina ji hrají od konce září, do českých dorazí 22. října.
Pět let psaní a stovky verzí milostných linek
Podle anglické Wikipedie strávila Emma Thompsonová vývojem scénáře pět let a psala ho souběžně s jinými projekty. Milostné linky románu z roku 1811 přepisovala do stovek různých verzí. Režii dostal Ang Lee, kterého produkce vybrala po jeho komedii The Wedding Banquet z roku 1993. Rozhodl jeho cit pro rodinné vztahy, na kterých Austenová celý příběh sester Dashwoodových staví.
Starší a rozvážnou Elinor si Thompsonová zahrála sama. Mladší Marianne, která se řídí srdcem, dostala Kate Winsletová, Edwarda Ferrarse Hugh Grant a plukovníka Brandona Alan Rickman. Film stál 384 milionů korun (16 milionů dolarů) a celosvětově vydělal zhruba 3,2 miliardy korun (135 milionů dolarů). Kostýmní drama tak vrátilo víc než osminásobek svého rozpočtu. Americká kina ho uvedla v prosinci 1995, britská až v únoru následujícího roku.
Ze sedmi nominací na Oscara proměnil Rozum a cit jen scénář
Na 68. ročníku Oscarů 25. března 1996 soutěžil film v sedmi kategoriích: nejlepší film, hlavní ženský herecký výkon pro Thompsonovou, vedlejší pro Winsletovou, adaptovaný scénář, kamera Michaela Coultera, kostýmy Jenny Beavanové a Johna Brighta a hudba Patricka Doyla. Vyhrál jen scénář. Thompsonová tím k Oscarovi za hlavní roli v Rodinném sídle Jamese Ivoryho, který převzala v roce 1993, přidala druhého v jiné disciplíně. Filmová akademie na svém profilu připomíná, že nikdo jiný sošku za herectví i za psaní nemá.
Rodinné sídlo z roku 1992 mělo devět nominací a proměnilo tři. Thompsonová v něm hrála Margaret Schlegelovou, které umírající paní Wilcoxová odkáže venkovský dům, a za stejnou roli dostala i britskou cenu BAFTA. Oscara za scénář tehdy získala Ruth Prawer Jhabvala, která s režisérem Ivorym a producentem Ismailem Merchantem spolupracovala už potřetí. Obě sošky tak Thompsonová získala za filmy o anglických rodinách, v nichž se hraje o domov, jednou jako herečka a podruhé jako autorka scénáře.
Mimo Oscary se Leeho filmu dařilo víc. Na Berlinale 1996 získal Zlatého medvěda, hlavní cenu festivalu. Ze Zlatých glóbů si odnesl dvě ceny (nejlepší drama a scénář) a z britských cen BAFTA tři z dvanácti nominací: nejlepší film, hlavní ženský výkon pro Thompsonovou a vedlejší pro Winsletovou. Na Rotten Tomatoes má dnes 97 % ze 139 recenzí. U české databáze Kinobox má hodnocení 75 %.
Nový Rozum a cit s Daisy Edgar-Jones se obešel bez svatby
Novou verzi oznámily studia Working Title a Focus Features v červnu 2025 a natáčet se začalo o měsíc později ve Velké Británii. Scénář napsala Diana Reidová, režii má Georgia Oakleyová. Elinor hraje Daisy Edgar-Jones, Marianne Esmé Creed-Miles, jejich matku Caitríona Balfe, Willoughbyho Frank Dillane, plukovníka Brandona Herbert Nordrum a Edwarda George MacKay. Světová premiéra proběhla 15. září na londýnském Leicester Square, britská kina film hrají od 25. září a americká ho dostanou 16. října. Mimo USA ho distribuuje Universal Pictures.
Na Rotten Tomatoes má film ke konci září 75 % z 28 recenzí, na Metacritic 72 bodů ze 100 z 15 textů. Peter Bradshaw z deníku The Guardian popisuje skleslejší a zadumanější verzi, která se odehrává pod mnohem zataženější oblohou než před třiceti lety a vynechává sladkou závěrečnou svatbu. Nejvíc ho zaujala Fiona Shawová jako paní Jenningsová. Film podle něj vypadá i zní dobře, jen „trochu toho citu chybí“.
William Bibbiani z webu The Wrap je vstřícnější. Chválí Edgar-Jones za Elinor, která své trápení drží na uzdě s ocelovým odhodláním, a Creed-Miles za Marianne, jež se do vlastního citového rozkladu vrhá bez zábran. Oba filmy podle něj Austenové dostojí, protože ke klasickým textům se vracíme hlavně proto, že si vlastní pokus zaslouží každá generace.
Rozdíl dvaadvaceti procentních bodů mezi oběma verzemi sedí s tím, co z recenzí zatím vychází. Oakleyová nabízí chladnější a střídmější čtení téhož příběhu a část kritiků jí vyčítá právě úbytek emocí. Nový film je přitom zatím posuzován podle 28 textů, zatímco číslo Leeho verze stojí na 139 recenzích.
Pýcha a předsudek z roku 2005 je těsně za Leem, Pýcha a přemlouvání propadla
Když pět celovečerních adaptací Austenové, které tu srovnáváme, seřadíme podle podílu kladných recenzí na Rotten Tomatoes, vede Rozum a cit Anga Leeho. Druhá je Pýcha a předsudek Joea Wrighta s Keirou Knightleyovou a Matthewem Macfadyenem, která má 87 % ze 189 recenzí a jen v amerických kinech utržila zhruba 1,07 miliardy korun (44,7 milionu dolarů). U diváků je na tom ještě líp, od více než 250 tisíc z nich má 90 %. O jediný bod za ní skončila Emma. z roku 2020, kterou s Anyou Taylor-Joy natočila Autumn de Wildeová, s 86 % z 260 recenzí. Nový Rozum a cit je se svými 75 procenty čtvrtý.
Poslední místo patří Pýše a přemlouvání, kterou v roce 2022 natočila Carrie Cracknellová pro Netflix s Dakotou Johnsonovou v roli Anne Elliotové. Má 30 % ze 138 recenzí a shrnutí kritiků na Rotten Tomatoes jí vyčítá chaotické anachronismy, kvůli kterým jako adaptace Austenové nepřesvědčí ani přes snahu hlavní představitelky. Rozpětí 67 bodů mezi prvním a posledním místem ukazuje, že jméno Austenové samo o sobě úspěch u kritiky nezaručí.
Do pořadí jsme nezahrnuli seriály, a tedy ani šestidílnou Pýchu a předsudek, kterou BBC natočila v roce 1995. Scénář napsal Andrew Davies, režíroval Simon Langton a Jennifer Ehleová získala za Elizabeth Bennetovou cenu BAFTA. Podle ČSFD inspiroval Colin Firth v roli pana Darcyho spisovatelku Helen Fieldingovou k postavě Marka Darcyho v Deníku Bridget Jonesové. Firth pak tuhle postavu v roce 2001 sám hrál ve filmu.
Česká kina nový Rozum a cit uvedou 22. října
České hodnocení nová verze zatím nemá, k domácím divákům se dostane až 22. října. Americká premiéra o šest dní dřív přinese další recenze a vzorek 28 textů, na kterém dnes stojí její procento na Rotten Tomatoes, se rozroste. Laťka, se kterou se Oakleyová měří, se dá vyjádřit čísly: 97 % ze 139 recenzí, sedm nominací na Oscara a jeden scénář, který z Thompsonové udělal jedinou držitelku sošky za herectví i za psaní.
