Dvacet vědců, úředníků a aktivistů se v říjnu 1980 zavřelo v hotelu na floridském pobřeží, aby Kongresu sepsali, co dělat s oxidem uhličitým. Nedohodli se. Režisér oscarového Spotlightu Tom McCarthy z jejich jednání natočil film A Statement s Paulem Ruddem, Paulem Giamattim a Amy Ryan, v němž ve scénách ze zasedačky padají repliky přímo z dobového přepisu. Po premiéře na newyorském festivalu se recenze rozcházejí hlavně v jednom: jestli herci utáhnou skoro dvě hodiny porady.
Giamatti, Turturro a Ryan dostali každý svou velkou chvíli
Vstřícnější polovina kritiky staví na hercích. Podle Hollywood Reporteru je největší devizou filmu obsazení, ve kterém nikdo nehraje druhé housle a každý dostane prostor. Recenzent vyzdvihuje Giamattiho jako cynického šéfa úřadu pro oxid uhličitý na ministerstvu energetiky Davida Sladea a Johna Turturra, který jadernému inženýrovi z MIT Davidu Roseovi přidal nenápadný humor. Nejvíc chválí Amy Ryan: její Annemarie Crocetti ve chvíli, kdy druhému dni dochází čas, vyzve místnost, ať klima bere jako lidský problém. Celkový verdikt Hollywood Reporteru zní, že film je ukecaný, ale podnětný a přesně zahraný.
Deadline jde ještě dál a film přirovnává k Dvanácti rozhněvaným mužům Sidneyho Lumeta. McCarthy podle něj snímá jednu místnost tak, aby záběry nikdy nepůsobily mechanicky, a s kameramanem Stuartem Dryburghem dělá kino z látky, která by se hodila spíš na jeviště. Recenzent přiznává, že se mu kvůli hustotě tématu na začátku klížily oči. Nakonec ale odcházel s pocitem, že viděl svým zvláštním způsobem film pro dobrou náladu, a monolog Amy Ryan ke konci podle něj snese srovnání s Atticem Finchem.
Doslovný přepis podle Gleibermana a Lattanzia nudí
Druhá polovina recenzí vychází z téhož faktu a dochází k opačnému závěru. Owen Gleiberman z Variety o sobě píše, že filmy postavené na rozhovoru má rád, a přesto odcházel s rozpolcenými pocity. A Statement mu připomíná nekonečný časopisecký článek převedený na plátno a tipuje, že diváků bude velmi málo. Doslovný přepis podle něj věrně zachytil i to nejhorší z každé porady: přešlapování na místě, hájení vlastního písečku a unavené kompromisy.
Ryan Lattanzio z IndieWire dal filmu známku B- a popisuje ho jako střídavě svižný a zdlouhavý, celkově bez barvy. Herci si podle něj dávají slovo až příliš zdvořile, takže debata skoro nikdy nepřeroste v hádku nebo ve skákání do řeči. Tempo, které scénáři chybí, dodává až perkusivní hudba Bryce Dessnera. Konec nikoho nepřekvapí, protože skupina skutečně žádné prohlášení nevydala.
Ženské postavy vadí i recenzentům, kterým se film líbil
Výhrada, která se objevuje i v jinak příznivých textech, se týká žen u stolu. TheWrap film chválí jako vtipný a napínavý, zároveň ale píše, že žádná z ženských postav není do příběhu plně zapojená a mimo zasedačku z nich McCarthy dělá spíš nástroje zápletky. Nejvíc to podle něj odnesla stenografka Bernadette v podání Niny Ariandy. IndieWire to vidí podobně: Ryan i Tatiana Maslany v roli právničky Edith Brown Weiss podle něj působí víc jako tváře velkých témat než jako živí lidé. Je to zvláštní rozpor, protože právě závěrečný výstup Amy Ryan oba vstřícnější recenzenti zvlášť chválí.
TheWrap rozlišuje i mezi muži a nejvíc oceňuje nejzkušenější herce. Turturro, Giamatti a Jason Clarke jako meteorolog John Perry podle něj hrají tři muže, z nichž každého zaslepují vlastní chyby jinak. Evan Peters v roli aktivisty Rafea Pomeranceho a Maslany se naopak do postav podle stejné recenze tolik nevžili a spíš je předvádějí.
Přepis z října 1980 končí bez prohlášení
Scénář napsal McCarthy s Francouzi Thomasem Bidegainem a Noé Debrém podle knihy Losing Earth novináře Nathaniela Richa z roku 2019. Setkání se konalo 30. a 31. října 1980 v hotelu Don CeSar v St. Petersburgu, necelý týden před volbami, v nichž Ronald Reagan porazil Jimmyho Cartera. Rudd hraje moderátora Toma Jorlinga, který se snaží dovést dvacet lidí ke společnému textu, a Peters zástupce ekologické organizace Friends of the Earth, kterého štve, jak málo lidí jeho poplach sdílí. Na konci filmu titulek oznámí, že skupina žádné prohlášení nesepsala.
Zajímavé je, že dvě recenze sahají po stejném srovnání a vyvozují z něj opak. Deadline staví A Statement vedle Diggera Alejandra G. Iñárritua s Tomem Cruisem a mluví o varování z doby, kdy se ještě dalo něco udělat, zatímco Digger podle něj ukazuje následky. Gleiberman oba filmy naopak hází do jednoho pytle jako hollywoodské dávání najevo starostí o planetu, ze kterého žádné řešení nevzejde. Kritika se tak láme hlavně na tom, jestli od filmu o klimatu čeká připomínku promarněné šance, nebo odvážnější nápad.
Do amerických kin film uvede Sony Pictures Classics. Termín se ale mezi zprávami liší: anglická Wikipedie uvádí konec roku 2026, novinářka Anne Thompson psala při oznámení festivalové premiéry o roce 2027. Podle festivalových údajů má A Statement stopáž 111 minut.
