Osmičlenná posádka lodi Icarus II letí k dohasínajícímu Slunci, aby ho bombou znovu rozžehnula. Film Dannyho Boylea většinu stopáže řeší poruchy, výpočty a to, kdo má kvůli misi zemřít. Zhruba půl hodiny před koncem se ale na palubě objeví popálený muž, který tam nemá co dělat, a z vážné vědecké sci-fi se stane hororová honička po chodbách lodi. Spor o to, jestli je tenhle obrat chyba, nebo smysl celého filmu, se táhne od premiéry v roce 2007.
Kapitán ztracené první výpravy se ukrýval na palubě
První loď Icarus I zmizela u Slunce o sedm let dřív a její mise nedopadla. Na záznamu, který po ní zůstal, působí její kapitán Pinbacker (Mark Strong) jako člověk, který přišel o rozum. Ve třetím aktu Sunshine vyjde najevo, že kapitán žije, je těžce popálený, svou posádku zabil a na novou loď se dostal tajně. Věří, že Bůh si přeje zánik Země, a bombu považuje za svou povinnost zastavit.
Od té chvíle hraje film podle jiných pravidel. Pinbacker loví zbylé čtyři členy posádky, Corazon zabije a Mace umrzne. Fyzik Capa (Cillian Murphy) nakonec doveze bombu ke Slunci, Pinbacker ho dostihne a káže mu o Bohu. Přijde ale pozdě a mise se podaří.
Text na webu ComicBook.com označuje Pinbackera za nejméně propracovanou postavu filmu. Divák se o něm dozví jen pár holých faktů a celá jeho motivace se vejde do jedné věty o Boží vůli. Internetová encyklopedie sci-fi SF Encyclopedia vidí skutečný problém filmu jinde: nepodařilo se mu propojit tvrdou vědeckou premisu s hororovým vyvrcholením.
Scenárista Alex Garland sám mluví o slasheru
Ostrá slova o třetím aktu pronesl i sám autor scénáře. Alex Garland poskytl v roce 2015 rozhovor webu The Dissolve, když uváděl svůj režijní debut Ex Machina. Když tazatel podotkl, že Sunshine začíná jako přemýšlivá sci-fi ve stylu sedmdesátých let, Garland navázal: „A pak to sjede z kolejí a změní se to ve slasher.“ Slasherem se myslí horor, ve kterém vrah vyřazuje skupinu lidí jednoho po druhém. Za chyby filmu podle svých slov může minimálně stejně jako kdokoli jiný.
Za skutečnou vadu ale Garland považuje něco jiného. Podle něj to nemá nic společného se třetím aktem: film byl k vědě příliš lehkovážný a opakovaně ji obětoval kvůli adrenalinu. Téma, které chtěl vyprávět, tedy tepelnou smrt vesmíru a to, jaké je stát tváří v tvář vyhynutí, se tím podle něj rozmazalo. Žánrový zlom je z jeho pohledu spíš následek nedůsledného myšlení než samostatná chyba. Svůj režijní debut pak podle vlastních slov v některých ohledech natočil jako odpověď na Sunshine.
Garland v tom není sám. Quentin Tarantino natočil pro britskou stanici Sky Movies úvod k filmu a třetí akt v něm nazval zradou. Časopis Time Out napsal, že se děj zhruba po dvou třetinách neobratně stočí do slasheru, a Slashfilm by v ideální verzi celou honičku s Pinbackerem vystřihl a skončil u Capy, který natahuje ruku ke Slunci. Celkově přitom film u kritiků obstál, na Rotten Tomatoes má 77 % ze 172 recenzí.
Boyle připouští skoky, obhájci v konci vidí téma víry
Danny Boyle se konce nezřekl. Pro web SyFy Wire připustil, že scénář na konci dělá skoky, jenže podle něj divák uvěří tomu, co se stane na konci, když je film pevně ukotvený v první čtvrtině. Mark Strong v tomtéž textu jako nejlepší chvíli celé role označil první setkání s Pinbackerem v místnosti s výhledem na Slunce.
Boyle už v roce 2007 v rozhovoru pro Groucho Reviews vysvětloval, že film neklade otázku po Bohu úzce a banálně. Ptá se podle něj spíš na to, jestli existuje něco za hranicí toho, co vidíme rozumem. Nebezpečný je pro Boylea každý, kdo si je svou vírou příliš jistý, a jako příklad uvedl právě Pinbackera.
Na tohle čtení navazuje Paul Klein v textu pro britský Filmhounds Magazine k patnáctému výročí filmu. Tři poslední přeživší podle něj ukazují, co vesmír s člověkem dokáže udělat, a Pinbacker je zhmotněná síla Slunce. Způsob, jakým ho Boyle ukazuje, má podle Kleina diváka dostat do Pinbackerovy hlavy, kde už rozumné myšlení nefunguje. Klein přiznává, že se film na konci vzdaluje Vesmírné odysei 2001 a blíží Horizontu události, horor je ale v jeho výkladu místem, kam film mířil od začátku: k lidské mysli, která blízkost Slunce nevydržela.
Nová studie hledá melodrama už v první půlce
Spor nezůstal jen u recenzí a výročních textů. Stefan Solomon vydal v roce 2024 v odborném časopise Textual Practice studii, která vychází z běžné výtky, že se melodrama ve filmu objeví až ve třetím aktu a nesedí k jeho vědeckému realismu. Solomon tvrdí opak. Melodrama podle něj film prostupuje od začátku a je vidět v technických a stylových detailech, které určují jeho citový rytmus. Už snaha zobrazit umírání Slunce podle něj táhne film k melodramatu dlouho před koncem.
Tím se mění i otázka, kolem které se spor celé roky točí. Kdo bere první dvě třetiny jako tvrdou vědeckou sci-fi, vnímá Pinbackera jako cizí těleso. Kdo v nich už vidí vypjaté emoce a otázky víry, najde v něm jen jejich nejhlasitější podobu. Garlandova výtka k vědě oba tábory nečekaně spojuje, protože i podle něj problém nezačal až ve třetím aktu.
Slabé tržby pohřbily plánovanou trilogii
Komerčně film propadl a ani se studiem to Boyle neměl snadné. Se šéfem Fox Searchlight Tomem Rothmanem se podle svých slov přel o to, jak málo naděje film divákům nechává. Podle SyFy Wire začínal v amerických kinech v létě 2007 jen na deseti plátnech, studio mu předtím dvakrát posunulo premiéru a celosvětově utržil méně, než kolik stál. Boyle v rozhovoru pro Collider, který loni v červnu citoval web The Playlist, řekl, že právě slabé tržby zastavily plán na planetární trilogii. Garland k ní přitom měl sepsanou osnovu dalších dvou filmů.
