Brad Pitt hraje v romantickém dramatu Seznamte se, Joe Black Smrt, která si na pár dní půjčí lidské tělo a zamiluje se do dcery muže, pro kterého si přišla. Ten nápad ale nevznikl v devadesátých letech. Snímek Martina Bresta z roku 1998 je remake filmu s Fredricem Marchem z roku 1934 a oba vycházejí z italské divadelní hry Alberta Casella, která je ještě o deset let starší. Jejich Smrt přitom na zem nepřichází ze stejného důvodu.
Kdy to běží: st 4. 11. ve 20:00 na Nova Cinema.
Alberto Casella napsal hru o Smrti na dovolené v Itálii
Příběh se zrodil na divadle. Alberto Casella napsal v roce 1924 hru La morte in vacanza, jejíž název mluví o smrti, která si bere volno. Do angličtiny ji pro Broadway převedl Walter Ferris a v New Yorku měla premiéru v roce 1929. Podle profilu filmu na webu TCM byla hra komerčně úspěšná a Ferris pak psal scénáře pro Hollywood. Studio Paramount z ní o pět let později natočilo film.
Fredric March hrál Smrt jako prince Sirkiho
Film Death Takes a Holiday režíroval Mitchell Leisen podle scénáře Maxwella Andersona a Gladys Lehmanové. Smrt se v něm v noci zjeví vévodovi Lambertovi a oznámí mu, že si chce vzít tři dny volna. Chce žít jako smrtelník a pochopit, proč lidé tolik lpí na životě. Na tu dobu si vezme podobu prince Sirkiho, Lambertova starého přítele, a nastěhuje se mezi šlechtice, kteří jsou ve vévodově vile na návštěvě. Dokud jeho dovolená trvá, na celém světě nikdo neumírá.
Roli Smrti dostal Fredric March. Grazii, do které se Smrt zamiluje, hrála Evelyn Venable. Leisen chtěl, aby Smrt ve své skutečné stínové podobě vypadala průhledně, a to přímo v kameře, bez dodatečných triků. Štáb proto podle TCM postavil kopie kulis z černého sametu a točil přes zrcadlo, které bylo postříbřené jen zčásti. Film se zařadil mezi nejvýdělečnější tituly Paramountu toho roku a Leisen za něj dostal zvláštní cenu na festivalu v Benátkách.
Joe Black si přichází pro mediálního magnáta
Brest přenesl děj do současného New Yorku. Smrt si tu přijde pro Billa Parrishe, mediálního magnáta, kterého hraje Anthony Hopkins a kterému brzy bude pětašedesát. Vezme si k tomu tělo mladíka, se kterým se Billova dcera Susan (Claire Forlani) předtím seznámila v kavárně. Bill dostane odklad, dokud bude Smrti dělat průvodce lidským životem, a dá jí jméno Joe Black.
Joe se podle recenze Johna Hartla v deníku The Seattle Times chová jako nevinný nováček, kterého nadchne i arašídové máslo olizované ze lžičky. Do Susan se zamiluje a Billovu firmu rozhodí natolik, že si znepřátelí Drewa, ctižádostivého Susanina přítele. Drew mezitím chystá prodej společnosti a Billova závislost na záhadném hostovi mu hraje do karet. Obchodní zápletka je přídavek remaku, Smrt z roku 1934 tráví svou dovolenou mezi hosty vévodovy vily.
Původní Smrt chtěla vědět, proč se jí lidé bojí
Hlavní rozdíl je v tom, proč Smrt mezi lidi přichází. Ve filmu z roku 1934 ji žene otázka, proč se jí lidé bojí a proč si tolik váží života. Podle recenze magazínu Empire se v remaku za jejím příchodem neskrývá víc než nuda a chuť ochutnat, co dovedou lidské smysly. Kritik Peter Keough napsal pro týdeník The Providence Phoenix, že Seznamte se, Joe Black na rozdíl od své předlohy bere smrt jako samozřejmost.
Jinak dopadá i láska. V původní verzi Smrt prosí sám vévoda Lambert, otec Graziina milého Corrada, aby dívku nechala mezi živými. Smrt se jí vzdá, jenže Grazia s ní odejde dobrovolně a přizná, že celou dobu věděla, kdo je. V remaku Bill zemře, Joe odejde a k Susan se vrátí mladík z kavárny. Hartl to vidí jako sklouznutí ke konvenci, které podle něj oslabuje fatalismus původního filmu.
Oběť se tím přesouvá z dívky na otce. V roce 1934 jde o život Grazii, která se rozhodne sama, v roce 1998 se se životem loučí Bill a Susan nepřijde o nic. Z příběhu o mladé ženě, která přestane mít ze smrti strach, se tak stal příběh o starém muži, který ještě stihne pronést řeč na rozloučenou.
Z necelých osmdesáti minut jsou skoro tři hodiny
Leisenův film trvá necelých osmdesát minut, Brestův skoro tři hodiny. Kritici v roce 1998 většinou chválili herce, ale vyčítali remaku právě délku, pomalé tempo a scénář. Pro televizi a letadla vznikla dvouhodinová verze, ze které zmizela většina obchodní zápletky. Brest se jí zřekl a jako režisér je u ní podepsaný pseudonym Alan Smithee.
Film dostal nominaci na Zlatou malinu za nejhorší remake nebo pokračování a Brad Pitt později roli označil za slabé místo své kariéry. „Odflákl jsem to. Pokazil jsem to,“ přiznal. Chválu naopak sklidila hudba Thomase Newmana, která patří k jeho nejoceňovanějším. V kinech po celém světě film utržil zhruba o polovinu víc, než stál.
Casellovu hru převzal rozhlas, televize i muzikál
Dvěma filmy příběh nekončí. V roce 1937 ho Cecil B. DeMille uvedl jako hodinovou rozhlasovou hru, ve které se do role Smrti vrátil Fredric March. Universal z Casellovy předlohy v roce 1971 natočil televizní film s Yvette Mimieux, Myrnou Loy a Melvynem Douglasem. Zatím poslední verzí je muzikál Mauryho Yestona, který měl premiéru mimo Broadway v červenci 2011.
