V lednu 1942 odvlekli britští komandosové z přístavu na neutrálním španělském ostrově Fernando Po italskou obchodní loď Duchessa d’Aosta a s ní dvě menší německá plavidla. Oficiálně při tom nezemřel nikdo. Guy Ritchie z té akce natočil válečnou komedii Operace Poštmistr s Henrym Cavillem, ve které nacisté padají po desítkách. Krev ale není jediné, co film přidal: mění cíl mise, stlačuje měsíce příprav a část týmu si vymýšlí.
Kdy to běží: čt 22. 10. a pá 23. 10. na Prima MAX.
Komandosové lodě nepotopili, ale odvlekli k Lagosu
Ve filmu, který v originále nese název The Ministry of Ungentlemanly Warfare, má tým vyhodit do vzduchu loď, která zásobuje německé ponorky v Atlantiku. Skutečná operace Postmaster, podle níž dostal film český název, měla jiný cíl. Podle serveru AOL nešlo o to jednu loď zničit, ale tři ukrást. Kromě Duchessy d’Aosta odpluly z přístavu Santa Isabel ještě německý remorkér Likomba a dieselový člun Bibundi. Zajato bylo devětadvacet členů posádek.
Celá akce stála na lsti. Důstojníci z kotvících lodí se bavili na večírku, který pro ně uspořádal agent SOE, britské tajné organizace pro sabotáže za frontou, a do přístavu mezitím vjely dva remorkéry s útočníky. Skupina měla podle plánu něco přes třicet mužů a víc než polovinu z ní tvořili místní dobrovolníci, kteří oba remorkéry obsluhovali. Ukořistěné lodě pak komandosové odvlekli k nigerijskému Lagosu, kde je na moři naoko převzalo britské námořnictvo, protože akce nebyla oficiálně schválená.
Film stlačil pět měsíců čekání do jednoho závodu s časem
Ve skutečnosti se nálet chystal dlouho. Plachetnice Maid Honor s jednotkou vyplula z anglického Poole v srpnu 1941 a do Freetownu v Sierra Leone dorazila po šesti týdnech pod plachtami. Admiralita operaci schválila koncem listopadu, jenže velitel britských sil v západní Africe podporu odmítl, protože v ní viděl porušení španělské neutrality. Definitivní souhlas přišel z Londýna až začátkem ledna a o osm dní později komandosové udeřili.
Ritchieho verze se odehrává na konci roku 1941 a na čekání v ní nezbývá čas. Tým vyplouvá na lodi, kterou film vydává za neutrální švédský rybářský člun, cestou ještě odbočí na La Palmu vysvobodit Geoffreyho Appleyarda z rukou gestapa a na Fernando Po nakonec spěchá, protože Duchessa d’Aosta má vyplout o tři dny dřív. Velitel Gus March-Phillipps kvůli tomu proráží britskou námořní blokádu. Spor s vlastními úředníky, který ve skutečnosti trval týdny, tak film převedl do jedné honičky na moři. Pro akční film je to pochopitelná výměna, protože čekání na razítko ve Freetownu by na plátně táhlo jen stěží.
Dánský voják s lukem opravdu existoval
Nejméně uvěřitelná postava filmu je přitom skutečná. Alan Ritchson hraje Dána Anderse Lassena, který podle recenze serveru Looper kosí nacisty lukem, pak už jen samotným šípem a nakonec sekerou. Damien Lewis, autor knihy, ze které film vychází, pro Task & Purpose potvrdil, že Lassen byl opravdu nadšený lukostřelec. Na cvičných akcích v Dorsetu prý chodil s lukem a šípy a vysloužil si tam přezdívku „dánský Robin Hood“.
Ritchson tvrdí, že Lassen jako první prosazoval, aby se luk stal oficiální válečnou zbraní. Lewisovo potvrzení se ale týká výcviku v Anglii, ne přístavu Santa Isabel. Když na Fernando Po podle oficiálních záznamů nikdo nezemřel, scény, ve kterých Lassen střílí jednoho nepřítele za druhým, jsou Ritchieho vlastní přídavek. Lassen podle epilogu filmu bojoval v dalších náletech až do své smrti v roce 1945.
Freddy Alvarez do Afriky nikdy nevyplul
Henry Golding ve filmu hraje Freddyho Alvareze, člena March-Phillippsova týmu. Podle Time Out jde stejně jako u Henryho Hayese v podání Hera Fiennese Tiffina o postavu, kterou vymyslel Hollywood. Skutečný základ mají naopak March-Phillipps v podání Cavilla i jeho zástupce Appleyard, kterého hraje Alex Pettyfer. Vymyšlené je ale i March-Phillippsovo vězení na začátku filmu, uvádí AOL.
Složitější je to s Marjorie Stewart, kterou hraje Eiza González a která ve filmu svede nacistu Heinricha Luhra a během akce ho zastřelí. Skutečná Marjorie Stewart pro SOE pracovala a za March-Phillippse se provdala, operace Postmaster se ale neúčastnila. Paul Biddiss, vojenský poradce filmu, k tomu pro Time Out dodal: „V té době v SOE žádné ženy nebyly.“ Role, na které film staví napětí kolem večírku, tak do příběhu přibyla až u scenáristů.
Spisy SOE zůstaly desítky let pod zámkem
Že se o podobných akcích dlouho nevědělo, má jednoduchý důvod. Záznamy SOE se podle National Geographic začaly odtajňovat až v devadesátých letech a o řadě jejích úspěchů i nezdarů se veřejnost dozvěděla desítky let po válce. Lewis to v rozhovoru z jara 2024 datoval později: podle něj se první spisy, které zůstaly zavřené sedmdesát až osmdesát let, otevřely zhruba před šestnácti nebo sedmnácti lety. V letopočtu se tak oba zdroje rozcházejí, shodují se ale v tom, že se o akcích jako Postmaster veřejnost dozvídala pozdě a po kouscích. Svou knihu o jednotce vydal v roce 2014 pod názvem Churchill’s Secret Warriors, pozdější vydání nese název filmu.
Ian Fleming, který jako důstojník námořní rozvědky s SOE spolupracoval, z jejích metod podle National Geographic čerpal pro Jamese Bonda. Film ho mezi své postavy zařadil také. Tajná válka, jejíž spisy po válce skončily pod zámkem, se tak k divákům dostala nejdřív přes špionážní romány a teprve mnohem později přes filmové postavy se skutečnými jmény.
Diplomatická dohra nálet provázela i ve skutečnosti. Španělská vláda ho považovala za porušení své neutrality a ministr zahraničí Ramón Serrano Suñer ho označil za „nesnesitelný útok na naši svrchovanost“. Agenta SOE Richarda Lippetta španělské úřady vyslýchaly a 27. ledna 1942 propustily. Z ostrova pak 1. března tajně odplul na kánoi.
