Věta „Houstone, máme problém“ z kabiny Apolla 13 v tomhle znění nikdy nezazněla. Jako první hlásil potíže pilot velitelského modulu Jack Swigert a velitel Jim Lovell je po něm zopakoval, oba v minulém čase. Film Rona Howarda Apollo 13 z roku 1995 větu posunul do přítomného času a přidal k ní hádku mezi astronauty, ke které nikdy nedošlo. Jinde zase skutečnost dopadla napínavěji, než jak ji ukázalo plátno.
Swigert to řekl první, Lovell jen zopakoval
Podle přepisu letové komunikace ohlásil Swigert 13. dubna 1970, zhruba 56 hodin po startu, do řídicího střediska: „Okay, Houston… we’ve had a problem here.“ Houston ho požádal o zopakování a po patnácti sekundách se ozval Lovell: „Houston, we’ve had a problem. We’ve had a Main B Bus Undervolt.“ Česky to znamená zhruba „Houstone, měli jsme tu problém“ a hned za tím přichází hlášení o poklesu napětí na hlavní sběrnici B. Ve filmu Swigert v podání Kevina Bacona oznámí, že mají problém, a Lovell, kterého hraje Tom Hanks, to do Houstonu předá už v přítomném čase.
Proč se čas změnil, vysvětlil scenárista William Broyles Jr., který scénář napsal s Alem Reinertem podle knihy Lost Moon od Lovella a Jeffreyho Klugera. Minulý čas podle něj nebyl dost dramatický, protože říká, že něco už skončilo. Přítomný čas naopak zní jako krize, která právě probíhá, a to se k napětí filmu hodí víc, přestože divák ví, jak mise dopadla. Zkrácená podoba přitom kolovala dávno před filmem, protože NASA ji v roce 1983 použila jako název svého týdenního rozhlasového pořadu.
Podobně vznikla i druhá slavná replika. Větu „Failure is not an option“ (neúspěch nepřipadá v úvahu), kterou ve filmu pronáší letový ředitel Gene Kranz v podání Eda Harrise, v záznamech z mise nenajdete. Broyles ji převzal z rozhovoru s letovým dynamikem Jerrym Bostickem, se kterým mluvil při přípravě scénáře.
Hádku posádky přidal Howard, protože realita zněla moc klidně
Velkou část napětí v lodi stojí film na sporu dvou mužů. Fred Haise v podání Billa Paxtona a Swigert se ve vypjaté chvíli přou o to, kdo nehodu zavinil. Pro magazín Sooner Haise uvedl, že film obsahoval scény s přidaným dramatem, které se nestaly, a hádka posádky mezi ně patřila. Howard si podle něj poslechl záznamy hlasové komunikace z letu a připadaly mu na takovou nouzi příliš rutinní, proto drama přidal, aby astronauti působili lidštěji.
Swigert přitom opravdu přišel na palubu na poslední chvíli. Tři dny před startem 11. dubna 1970 byl Ken Mattingly vystaven spalničkám a lékaři ho z letu stáhli, takže jeho místo převzal Swigert z páté skupiny astronautů. V dokumentu The Real Story: Apollo 13 stanice Smithsonian Channel Haise popřel, že by se nějaká hádka odehrála. Dodal také, že důsledky promíchání kyslíkové nádrže se nedaly předvídat.
Mattingly v simulátoru jen ověřoval, co už bylo napsané
Další posun se týká toho, kolik se v Houstonu vymýšlelo za pochodu. Mattingly v rozhovoru pro NASA z roku 2001, jak ho připomněl web Universe Today, popsal, že jako člen záložní posádky neměl při záchraně žádnou přidělenou roli a pomáhal napříč týmy. Postupy pro nastartování velitelského modulu v simulátoru nevymýšlel, ale ověřoval už napsané procedury, aby se v nich odhalily matoucí názvy nebo chyby. Lovell v komentáři na DVD doplnil, že na problému s energií pro návrat pracovalo několik astronautů a inženýrů, ne jeden člověk.
S filtrem na oxid uhličitý je to podobné. Technici na zemi museli spojit hranaté kazety z velitelského modulu s kulatými otvory v lunárním modulu jen z věcí dostupných na palubě. Mattingly ale řekl, že nouzový postup pro přežití v lunárním modulu měla NASA předem nasimulovaný a podobné použití kazet s hydroxidem lithným se zkoušelo už při simulacích pro Apollo 8. Inženýři si tak hlavně vybavili řešení, které znali. Volnost si film dovolil i u samotného výbuchu kyslíkové nádrže, který ukazuje krátce po jejím promíchání, kdežto ve skutečnosti přišel o 95 sekund později.
Rádiové ticho při návratu trvalo o 87 sekund déle, než NASA čekala
Howard tedy drama přidával tam, kde skutečnost zněla klidně, a ubral ho tam, kde ho měla nejvíc. Při průletu atmosférou kabina na několik minut ztrácí rádiové spojení a u Apolla 13 trvalo toto ticho podle deníku Gene Kranze šest minut, od času mise 142:39 do 142:45. To bylo o minutu a 27 sekund déle, než se předpovídalo, protože loď vstupovala do atmosféry pod mělčím úhlem než jiné mise. Kranz v roce 2007 tu minutu a půl popsal jako nejtěžší, jakou kdy zažili. Kapitán David Dunn se na webu Universe Today divil, proč Howard do filmu nedal okamžik, kdy signál jako první znovu zachytil měřicí letoun ARIA 4.
Jak nevěrohodně skutečný konec působí, ukázala testovací projekce. Podle TheWrap Howard vzpomínal na třiadvacetiletého diváka, který na kartičku napsal, že konec je další hollywoodský nesmysl a že by to nikdy nepřežili. Divák netušil, že film vychází ze skutečné události. Howard podle vlastních slov v tu chvíli pochopil, proč má smysl vybírat si příběhy podle skutečnosti.
Haise: naše byla jen jedna věta
Haise film celkově pochválil. V roce 2018 pro zpravodajství Univerzity Louisiany v Lafayettu řekl, že odvedl velmi dobrou práci, ale jedinou replikou, která patřila posádce, bylo „Houston, we’ve had a problem“ a zbytek napsali hollywoodští scenáristé. Právě tuhle jedinou autentickou větu přitom scénář upravil. Snímek s rozpočtem 1,25 miliardy korun (52 milionů dolarů) vydělal celosvětově 8,5 miliardy korun (355,2 milionu dolarů) a z devíti nominací na Oscara proměnil dvě, za střih a za zvuk.
