Když Warner Bros. v roce 1993 přenesl francouzskou Brutální Nikitu do Ameriky, nechal jí téměř celou kostru. Zůstala narkomanka odsouzená za vraždu policisty, předstíraná smrt, výcvik na vládní zabijačku i čistič jménem Victor. Z Nikity se stala Maggie, z Paříže Washington a z cesty do Benátek výlet do New Orleans. Jedna změna ale sáhla na nejcitlivější místo celého příběhu, na muže, do kterého se hrdinka zamiluje.
Skromný pokladní ze supermarketu se v Zabijákovi změnil ve fotografa
V originálu, který v roce 1990 napsal a režíroval Luc Besson, potká Nikita v podání Anne Parillaudové pokladního ze supermarketu Marca. Hraje ho Jean-Hugues Anglade jako skromného muže. V americkém Zabijákovi (Point of No Return) režiséra Johna Badhama dostala stejná role jméno J. P. a obsadil ji Dermot Mulroney. Tenhle J. P. spravuje činžovní dům a vedle toho fotografuje.
Roger Ebert dal Zabijákovi tři hvězdičky, o půl hvězdičky méně, než kolik předtím udělil Brutální Nikitě (v originále Nikita). Remake podle něj působil jako docela účinná a věrná adaptace a Bridget Fondě přiznal, že divoké přeměny své postavy hraje s nasazením a přesvědčivě. Poetický smutek, který do role vložila Parillaudová, v ní ale nenašel. Právě výměnu povolání vnímal jako místo, kde film přichází o dojemnost vztahu dvojice, protože „Nikitě se její pokladní líbil právě proto, že v něm nebyla vůbec žádná agresivita“.
Váha té změny je vidět na zbytku děje. Hrdinka obou filmů žije mezi instruktory, zbraněmi a zakázkami na zabití a partner je pro ni člověk mimo tajnou službu. Marco v originálu stojí proti tomu násilí jako jeho opak. Právě tenhle protipól podle Eberta výměna pokladního za fotografa oslabila.
Místo doživotí smrtící injekce, místo ambasády vila nad Los Angeles
Další úpravy mění spíš to, jak příběh vypadá, než o čem je. Nikita v originálu dostane doživotí, kdežto Maggie dostane trest smrti injekcí a vláda její popravu jen předstírá. Děj se místo v Paříži rozjíždí ve Washingtonu a hrdinka se pak stěhuje do kalifornského Venice. Na první zakázku v utajení jede Maggie se snoubencem do New Orleans místo do Benátek a poslední cíl už není ambasáda, ale sídlo v kopcích nad Los Angeles.
Posunula se i scéna s pokojovou službou. V remaku donese Maggie jídlo do hotelového pokoje a ten pokoj pak skutečně vyletí do vzduchu. Recenzent webu Alex on Film změny souhrnně označil za horší, ale hlavně kosmetické: film podle něj jen víc připomíná Hollywood, a to ve špatném smyslu. Na kostře příběhu se tím nic nemění, mění se tempo a hlasitost.
Jeana Rena v roli čističe vystřídal Harvey Keitel
Obsazení vedlejších rolí kopíruje francouzskou předlohu postavu po postavě. Boba hrál v originále Tchéky Karyo, v Zabijákovi Gabriel Byrne. Amande, kterou v originále hrála Jeanne Moreauová, se v remaku jmenuje Amanda a hraje ji Anne Bancroftová. Čističe Victora, kterého v originále hrál Jean Reno, dostal Harvey Keitel.
U Victora se obě verze rozcházejí povahou postavy. Autoři blogu JD and Orchid’s Domain, kteří loni oba filmy podrobně porovnali, popisují Renova čističe jako muže, který při pokažené akci začne zbrkle střílet zpátky, zatímco Keitelův Victor je podle nich nemilosrdný stroj na zabíjení. Jinak dopadá i závěr. Nikita se Marcovi přizná a uteče, Maggie odchází na svobodu poté, co ji J. P. ukryje. V remaku navíc chybí scéna, v níž milý hrdince řekne, že o jejím dvojím životě celou dobu věděl.
Remake vydělal 1,2 miliardy korun, v hodnocení za originálem zaostává
Zabiják měl v amerických kinech premiéru v březnu 1993 a první víkend skončil v žebříčku tržeb druhý. Podle anglické Wikipedie utržil celosvětově zhruba 1,2 miliardy korun (50 milionů dolarů), z toho asi 720 milionů korun (30 milionů dolarů) na domácím americkém trhu. Brutální Nikitu v amerických kinech za šest měsíců vidělo 1,15 milionu diváků a ve Francii do roku 2000 přes 3,78 milionu. Parillaudová za roli získala Césara pro nejlepší herečku.
V hodnocení vychází originál o poznání líp. Na Kinoboxu má Brutální Nikita 79 %, Zabiják 56 %. Na Rotten Tomatoes drží francouzský film 89 % ze 47 recenzí, americký 50 % z 26 recenzí. Rozestup je tedy 23 procentních bodů na Kinoboxu a 39 bodů na Rotten Tomatoes, takže remake za originálem zaostává na obou platformách.
Podobnou výtku najdeme u zahraničních recenzentů i u českých diváků. Anglická Wikipedie shrnuje výtky kritiků tak, že Zabiják se drží originálu tak těsně, že divák nutně přemýšlí, jak by na něj reagoval, kdyby Nikitu předtím neviděl. Skoro totéž napsal jeden z uživatelů ČSFD: kdyby francouzský originál neexistoval, dalo by se o Zabijákovi říct, že je to dobrý film. Věrnost předloze tak remaku spíš přitížila, protože ho každý, kdo zná Bessonův film, měří přímo proti němu.
Bessonova zabijačka dostala další verze i v televizi
Příběh zabijačky, kterou stát vytáhne z cely, Zabijákem neskončil a ani jím nezačal. Už v roce 1991 vznikla hongkongská verze Černá kočka, kterou česká Wikipedie uvádí i jako jednu z inspirací amerického remaku. Kanadský seriál na motivy Bessonova filmu běžel v letech 1997 až 2001 a americký reboot Nikita se vysílal od roku 2010 do roku 2013.
