V Poslední adrese, francouzském kriminálním filmu z roku 1970, hledá Lino Ventura jediného svědka vraždy, o kterém policie zná jen starou adresu. Jeho inspektor Marceau Léonetti se k té práci dostane oklikou. Kdysi zastavil opilého syna vlivného advokáta a advokát ho o pár měsíců později křivě obvinil z násilí a neschopnosti. Místo velkých případů pak na malé služebně shání klukovi ukradené holuby.
Z malé služebny zpátky k vraždám
Z malé služebny Léonettiho vytáhne bývalý kolega, který teď vede zvláštní oddíl pro závažnou kriminalitu. Do dvojice dostane mladou policistku Jeanne Dumas, kterou hraje Marlène Jobert. První společná akce je léčka v kinech na muže, kteří tam obtěžují mladé ženy, a Jeanne v ní dělá návnadu. Teprve potom přijde úkol, na kterém celý film stojí.
Roger Martin, kterého hraje Philippe March, je jediný, kdo může u soudu svědčit proti zločinci Soramonovi. Druhý svědek obžaloby mezitím zemřel na vážnou nemoc. Bez Martinovy výpovědi Soramon odejde volný, jenže nikdo neví, kde Martin bydlí. Policie má v ruce jen jeho starou adresu Cité de la Glacière.
Stopa vede přes starý nábytek a modré pilulky
Vyšetřování tu vypadá spíš jako úmorné pochůzky než jako honičky. Léonetti s Jeanne nejdřív pátrají po nábytku, který Martin prodal, když se stěhoval. Pak zjistí, že má malou dceru, která brala modré pilulky, a začnou procházet záznamy lékáren v okolí. Celou dobu se jim přitom lepí na paty Soramonovi lidé, mezi nimi gangster Greg v podání Michela Constantina.
Podle anotace na americké knihovní službě Hoopla jde o policejní procedurál, tedy detektivku postavenou na postupném skládání stop. Děj tomu odpovídá, protože rozhodují výslechy sousedů a stopy, které nikam nevedou, ne jeden geniální nápad. Kdo má rád vyšetřování krok za krokem, dostane ho tu v čisté podobě.
Ústřední melodii si později vzali Missy Elliott i Robbie Williams
Film napsal a režíroval José Giovanni podle románu amerického autora Josepha Harringtona. Giovanni sám psal kriminální romány a od konce padesátých let i scénáře ke krimifilmům jiných režisérů. Hudbu složil François de Roubaix a jeho ústřední motiv se později objevil jako sampl v písních „All n My Grill“ od Missy Elliott a „Supreme“ od Robbieho Williamse.
Do československých kin se snímek dostal pod názvem Poslední adresa a plakát k němu v roce 1972 navrhl karikaturista a grafik Dobroslav Foll. Kdo vydrží do konce, uvidí závěrečný citát o životě, který člověk nežil tak, jak by chtěl. Film ho připisuje rumunskému básníkovi Mihaiovi Eminescovi, ve skutečnosti ale verše pocházejí z básně „Decebal către popor“ od jeho krajana George Coșbuca.