Muzikál Stuffed, ve kterém Jodie Comerová hraje amatérskou taxidermistku a Harry Melling muže ochotného nechat se kvůli ní zabít a vycpat, otevřel v Torontu festivalovou sekci Discovery pro debutanty. První dvě recenze z amerického filmového tisku se rozešly hned v základní otázce, totiž jestli je film 117 minut dlouhá otrava, nebo nečekaně dojemný milostný příběh. Shodly se v jediném bodě, a tím jsou oba hlavní herci.
Inzerát na dobrovolníka, který chce být vidět
Comerová hraje Aramintu, samotářku, jejíž dům je plný vycpaných zvířat a částí těl ve sklenicích s octem. Okolí se jí straní a věří, že po smrti matky snědla její mrtvolu. Aramintiným cílem je vycpat člověka a inzerát, který kvůli tomu dá na internet, přitáhne hlavně fetišisty a trolly.
Melling hraje Bernieho, dělníka z potravinářské fabriky, který chodí na návštěvy k matce s demencí. Ve chvíli, kdy ho matka přestane poznávat, zmizí jediné blízké spojení, jaké s někým měl. Na Aramintin inzerát odpoví s představou, že jako vycpaný exponát ho lidé konečně uvidí, a z domluvy o vlastní smrti se mezi oběma postupně stane vztah.
Laciné šoky a texty písní jako od rýmovacího bota
Recenze Hollywood Reporteru mluví o skličujícím vláčení se a o sázce na laciné šoky. Melodie, které k filmu napsal Joss Holden-Rea, podle ní umí být pěkné, slova k nim jsou ale zoufale primitivní, jako by je vychrlil bot s rýmovacím slovníkem. Jedna věc je slyšet postavu neobratně vyzpívat svou motivaci jednou, druhá slyšet to pořád dokola se stejnými rýmy.
Vtip filmu stojí podle téhož textu na rozporu mezi sladkou hudbou a mluvením o smrti a vnitřnostech, což divák viděl už ve Sweeney Toddovi, u Tima Burtona i v muzikálu Urinetown. Sama bizarní premisa na celý film nestačí a vyčerpá se rychle, přičemž do konce zbývá ještě hodina. Režisér Theo Rhys, který látku rozšířil ze svého stejnojmenného krátkého filmu nominovaného na cenu BAFTA, podle recenze umí vystavět obraz i sekvenci, jen k tomu nemá silnější materiál.
Guy Lodge našel v muzikálu o balzamování dojemnost
Kritik Guy Lodge ve Variety připouští, že filmu chvíli trvá, než najde svou vlnu, ale odměna je podle něj svébytná a „nečekaně lidská“. Stručný popis zápletky slibuje tělesný horor nejmorbidnějšího typu a Lodge píše, že David Cronenberg by z ní udělal něco znepokojivého a smyslného. Rhys místo toho natočil film, který se dá navzdory atmosféře tělesného i duševního rozkladu označit za milý. Písně podle Variety hodně dluží současné broadwayské baladické tradici a chybí jim víc chytlavých melodií, jejich upřímnost je ale ku prospěchu.
Scénář obou autorů prochází podle téhož textu třemi polohami: romantikou nesourodého páru ve stylu Richarda Curtise, tvrdším vyprávěním pro dospělé po způsobu Roalda Dahla a nakonec shakespearovským fatalismem. Výprava Beck Rainford má blízko k Wesi Andersonovi, jen s vetešnickou ošuntělostí a trvale zataženým nebem nad dělnickým prostředím na severu. Ve výpravě jsou i vizuální vtipy pro každého, kdo si pamatuje internetový trend špatné taxidermie.
Na Comerové se obě recenze shodly
Comerová podle Hollywood Reporteru najde pod manýrami scénáře skutečného člověka, zpívá dobře a snaží se banální texty vytáhnout k něčemu jako poezii. Táhne podle stejné recenze celý film tak daleko, jak je to v lidských silách, a jediné, čeho má divák po projekci málo, je právě ona. Mellingovi tentýž text přiznává „hlas jako anděl“, jen mu doporučuje pestřejší role. Lodge zase píše, že Comerová hraje od žaludku a že oba herci u svých podivínů najdou zakonzervovaný smutek a potřebu udělat něco mimořádného.
Comerová se prosadila seriálem Killing Eve a loni získala Tony za jevištní verzi Prima Facie. Filmovou adaptaci téže hry uvádí Toronto ve stejném ročníku, v její roli ale hraje Cynthia Erivová. Deadline ji před festivalem uváděl jako držitelku Emmy a její postavu jako taxidermistku, která už dlouho touží vycpat lidský exponát.
Zajímavější než ten rozpor je to, v čem se oba texty nerozcházejí. Herci nevadí ani jedné straně a obě míří na tentýž terč, na písně: jedna mluví o primitivních textech, druhá o nedostatku chytlavých melodií. Rozdíl je až v tom, jestli upřímnost té hudby zbytek vykoupí. Autor první z recenzí navíc připomíná, že originální filmový muzikál je dnes vzácnost, kterou drží nad vodou artové kusy jako Annette nebo The End, a filmu přiznává, že si látku staví od základu. Stuffed tedy nestojí na cizí předloze ani na katalogu starších hitů, byť Rhys navazuje na vlastní krátký film.
Souhrnné hodnocení zatím neexistuje. Rotten Tomatoes u filmu v den torontské premiéry neevidoval ani jednu recenzi, takže procenta, kterými se podobné tituly obvykle měří, ještě nejsou z čeho spočítat. Světová práva k filmu zastupuje londýnská společnost Cornerstone Films a festival běží do 20. září. Kdy se Stuffed dostane do českých kin, záleží na tom, jestli ho někdo pro zdejší trh koupí.
