Romantická komedie People We Meet on Vacation právě dorazila na Netflix a okamžitě vyvolala dvě zásadní reakce. Fanoušci knižní předlohy Emily Henry řeší, jak si film poradí s oblíbeným vztahem Alexe a Poppy. Milovníci žánru si všímají, že film otevřeně mrká na klasiku When Harry Met Sally a zároveň hodně sází na promyšlený soundtrack s Taylor Swift a „sexy“ saxofonem.
„Naše When Harry Met Sally“ a severní hvězda vztahu
Tom Blyth, který ve filmu hraje introvertního Alexe, přiznává, že podobnosti s When Harry Met Sally viděl hned od začátku. Podle něj byla slavná romantická komedie jasnou inspirací, ale spíš jako kompas než šablona. Mluví o ní jako o své „north star“, tedy severní hvězdě, k níž se mohou vztahovat, aniž by měli pocit, že musí kopírovat každý krok.
Klíčový je hned první velký roadtrip Alexe a Poppy, který už v knize funguje jako pocta When Harry Met Sally. Film se rozhodl neskrývat, že na tenhle vzor navazuje, a vědomě pracuje s dynamikou „jin a jang“, kde je jeden z nich mrzutý a druhý uvolněný, ale nikdy ne ve stejnou chvíli. Připomíná to klasické slovní přestřelky Harryho a Sally, jen v jiném balení a s jinými typy postav.
Emily Bader, filmová Poppy, dodává, že od začátku přemýšlela o jejich vztahu jako o postupném rozmotávání Alexovy masky. V první scéně v dineru, kde se jejich slovní potyčky zlomí v opravdové škádlení, si Poppy poprvé uvědomí, že Alex není jen „další kluk z Linfieldu v Ohiu“. Začne ho vnímat jako někoho, kdo ji dokáže překvapit a vyrovnat se jí v tempu i vtipu.
Oba herci se shodují, že nechtěli vyvolat pocit, že sledujeme nové Harryho a Sally. Chtěli přenést pocit domova, který klasická romantická komedie nabízí, do modernějšího příběhu o dvou lidech, kteří se roky míjejí na prahu vztahu. Bojí se totiž, že by otevřený cit mohl zničit přátelství stejně důležité jako případná láska.
Od roadtripu k baru Bamboula’s: jak se rodí chemie
Roadtrip ale není jediný moment, kde film vědomě pracuje s žánrovou tradicí. Blyth i Bader rozebírají i večer v baru Bamboula’s, kde se Poppy a Alex poprvé nebezpečně přiblíží hranici, za kterou už není návratu k „jen kamarádům“. Chemie mezi nimi musí být patrná, ale nesmí působit jako jednoznačné přiznání citů.
Pro herce to byla scéna, v níž se museli trefit do velmi tenké linie. Divák má cítit, že mezi nimi jiskří něco hlubšího. Zároveň je pořád uvěřitelné, že si oba namlouvají, že jde jen o přátelské blbnutí na dovolené. Právě tady výrazně nastupuje hudba, která atmosféru podtrhne ještě dřív, než si to postavy samy připustí.
Když knižní vyprávění nahradí playlist dovolené
V knížce táhne celý příběh vnitřní hlas Poppy. Je plný detailů o horkých ulicích, chloru z hotelových bazénů a lepkavém vzduchu v pronajatých bytech. Tvůrci podle hudební supervizorky Season Kent věděli, že na rozsáhlé hlasové pasáže spoléhat nechtějí, a tak museli najít jiný způsob, jak diváka vtáhnout přímo do hlavy Poppy.
Odpovědí je soundtrack, který má evokovat ideální dovolenou i postupný pád do citového průšvihu. Kent popisuje hudbu jako druhé vyprávění, které běží souběžně s obrazem. Každá skladba musela zachytit konkrétní emoci, změnu ve vnímání Alexe a Poppy a posunout je blíž k okamžiku, kdy si přestanou hrát na to, že jsou „jen nejlepší kamarádi“.
Její práce nebyla jen vybrat hit, ale najít přesný tón, který odpovídá tomu, co postavy v daný moment cítí, i když to nahlas neřeknou.
Taylor Swift jako emoční kotva a Robyn na tanečním parketu
Výsledkem je soundtrack, který spojuje synth pop, indie balady a chytlavé popové skladby. Mezi nejvýraznější momenty patří použití písně August od Taylor Swift, která sama vypráví příběh prázdninových lásek odsouzených ke konci. Sedí k vzpomínkám Poppy a její snaze vrátit zpátky „poslední skvělé léto“ s Alexem.
Na opačném pólu stojí Hang With Me od Robyn, která zachycuje lehkost a radost společných cest. Funguje jako hudební zkratka pro všechny drobné momenty, kdy se Poppy a Alex smějí stejným hloupostem a svět kolem na chvíli neexistuje. Divák díky hudbě dostane pocit, který v knize zprostředkovávají celé odstavce vzpomínek Poppy.
Sexy sax a osminotový motiv jako „budoucí já“ vztahu
Vedle licencovaných skladeb tvoří páteř filmu originální hudba skladatele Keegana DeWitta. Ten si pro Alexe a Poppy vymyslel jednoduchý, jen osm tónů dlouhý motiv, který se v průběhu filmu vrací, roste a mění se. Přirovnává ho k pocitu, kdy máte silnou intuici z člověka, kterého sotva znáte, ale něco ve vás tuší, že s ním bude váš život nějak souviset.
DeWitt pracuje s představou, že naše vědomí není úplně uvězněné v přítomnosti a občas nám „budoucí já“ pošle signál. Právě tímto způsobem uvažoval o hlavním hudebním tématu, které poprvé zazní v nenápadné, jemné podobě. S každou další cestou a každým malým zraňujícím momentem se vrací plnější a naléhavější, jako by hudba tušila, že z přátelské hry jednou bude všechno nebo nic.
Výraznější saxofonové aranže v některých scénách fungují jako ironický, ale zároveň upřímně smyslný komentář. Když se napětí mezi Alexem a Poppy vyhrotí, saxofon dodá scénám lehce retro nádech klasických romantických komedií v moderním, hravě sebeuvědomělém balení. Není to parodie, ale přiznané zvýraznění momentů, které jsou až nebezpečně romantické.
Tlak oblíbené předlohy a jak hudba drží film pohromadě
Kdo četl People We Meet on Vacation, ví, jak moc fanoušci milují dynamiku Poppy a Alexe. Pro první filmovou adaptaci Emily Henry to znamenalo velký tlak. Režisér Brett Haley, herci i hudební tým mluvili o respektu ke zdroji a nutnosti hledat vlastní filmový jazyk.
Nestačilo jen převést dialogy, bylo potřeba přeložit i atmosféru a emocionální rytmus. Soundtrack se nakonec stal spojkou mezi knihou a filmem. Tam, kde na stránce funguje vnitřní monolog, film sází na výběr konkrétní skladby nebo na variaci hlavního motivu.
Taylor Swift, Robyn, synth pop, „sexy“ saxofon a krátká osminotová melodie tak nejsou jen stylová výzdoba, ale prakticky druhý scénář. Běží paralelně s dialogy Toma Blytha a Emily Bader a drží pohromadě vztah, vzpomínky i nejistotu, zda přátelství ustojí krok navíc.
