Nejlepší natáčení kariéry a dream team Affleck–Damon
Joe Carnahan v rozhovoru pro Slashfilm bez váhání říká, že natáčení The Rip patří k jeho nejlepším zážitkům na place v kariéře. Cítil se na projektu výjimečně podporovaný a spolupráci s Benem Affleckem a Mattem Damonem popisuje tak, jak si fanoušci jejich čtyřicetiletého přátelství představují.[1] Affleck a Damon se v The Rip znovu potkávají v krimi thrilleru inspirovaném skutečnými událostmi, ve kterém oba herci mluví španělsky. Jejich sehranost mu umožnila soustředit se na atmosféru a drobné formální nápady, například originální práci s titulky při telefonátu s šéfem kartelu, kde se každé písmeno na obrazovce vizuálně „překládá“.
Inspirace Tonym Scottem a návrat ke „špinavým“ thrillerům
Carnahan přiznává, že ho při práci na The Rip ovlivnila tvorba Tonyho Scotta, zejména způsob práce s textem na obrazovce ve filmech jako Man on Fire.[1] V moderních akčních filmech podle něj často titulky bez nápadu jen „hodí“ na obraz a promarní tak šanci na další vrstvu stylu. U The Rip proto trval na tom, aby i taková drobnost působila promyšleně a vtahovala diváka do hry mezi policisty a kartelem. Režisér, známý z filmů jako Narc nebo Smokin’ Aces, se tak vrací k tomu, co umí nejlépe: syrové atmosféře, výrazným hercům a formálním detailům připomínajícím „špinavé“ krimi thrillery přelomu tisíciletí.
„Mid-budget“ akční filmy na hraně vyhynutí
Hlavním tématem rozhovoru zůstává budoucnost středně rozpočtových akčních filmů, kam The Rip jasně patří.[1] Carnahan varuje, že pokud se filmová rozhodnutí budou řídit výhradně akcionáři, tento typ projektů dlouhodobě nepřežije. Když se všechno točí jen kolem návratnosti a maximalizace zisku, mizí prostor pro risk, originální hlasy i žánrové filmy mimo levné tituly a obří blockbustery. Podle režiséra právě tyto „mid-budget“ projekty vytvořily kariéry celé generace filmařů i herců a udržovaly žánr akčního thrilleru živý.
Žádná post-credit scéna, žádný teaser na sequel
Fanoušci, kteří si zvykli v kinech i na streamingu sedět u titulků a čekat na post-credit scénu, tentokrát můžou Netflix po závěru filmu klidně vypnout.[2] The Rip žádnou scénu po titulcích nemá a nenabízí ani okaté náznaky, že by se chystal sequel. Příběh funguje jako uzavřený thriller inspirovaný skutečnými událostmi, bez cliffhangeru nebo teaseru na další díl. To zapadá do Carnahanovy filozofie, že důležitější než budování franšízy představuje jeden funkční, soustředěný film, který nepůsobí jako pouhý náběh na sérii.
Oficiální soundtrack dorazil hned s premiérou
Současně s premiérou The Rip na Netflixu vyšel i kompletní oficiální soundtrack, o který se postaral skladatel Clinton Shorter.[3] Tracklist se soustředí hlavně na napínavou hudbu, která podporuje policejní vyšetřování, napětí kolem kartelu a drsné konfrontace. Nechybí v něm ani několik výrazných písní zaznívajících v klíčových scénách. Vydání soundtracku podtrhuje, že The Rip chce fungovat i mimo jednorázové zhlédnutí a oslovit fanoušky rytmické filmové hudby, která se dobře poslouchá i samostatně.
Co z The Rip zůstane: přátelství, jeden film a velké varování
The Rip nakonec nestojí na tom, zda nastartuje novou akční sérii, ale na setkání tří tvůrčích jmen se silnou žánrovou stopou: Bena Afflecka, Matta Damona a Joea Carnahana.[1] Režisér dostal prostor znovu natočit středně rozpočtový thriller podle svého gusta, herečtí parťáci po letech zúročili své přátelství v dalším společném projektu a Netflix získal výrazný, nefranšízový titul. Carnahanův rozhovor zároveň připomíná, že podobných filmů může být v budoucnu méně, pokud budou rozhodovat jen tabulky pro akcionáře. Pro diváky, kteří vyrostli na samostatných akčních a krimi filmech bez sequelů a spin-offů, proto The Rip nabízí uzavřený příběh, silné herecké duo a poctivý přístup k žánru.
