Naomi Watts hraje ve filmu The Housewife Hermine Ryanovou, rakouskou rodačku, která v roce 1964 vede vzorně uklizenou domácnost v newyorském Queensu, peče sousedům a chodí do zahrádkářského klubu. Pod tou fasádou se skrývá bývalá dozorkyně z nacistických koncentračních táborů. Stodvouminutové drama mělo světovou premiéru na filmovém festivalu v Torontu a recenze se rozcházejí i v tom nejzákladnějším: jestli Wattsová hlavní roli unesla.
Skutečná Hermine Ryanová byla první nacistkou vydanou z USA
Předlohou filmu je doložený newyorský případ. Lovec nacistů Simon Wiesenthal v roce 1964 upozornil redakci deníku The New York Times, že hledaná dozorkyně si možná vzala muže jménem Ryan a žije v queenské čtvrti Maspeth. List na to nasadil tehdy mladého reportéra Josepha Lelyvelda, který ji našel hned u druhého zvonku, na který zazvonil. Podle jeho pozdějšího popisu mu Ryanová otevřela dveře se slovy: „Můj bože, věděla jsem, že tohle přijde.“
Hermine Braunsteiner Ryanová sloužila za války jako dozorkyně v Ravensbrücku a Majdanku. Spojené státy ji vydaly do Západního Německa, kde ji soud poslal na doživotí. Byla první nacistickou válečnou zločinkyní, kterou Amerika vydala. Zemřela v roce 1999, bylo jí 79 let. Podle The Hollywood Reporter právě tady film ztrácí tah, protože se z rodinného dramatu stane vydávací a soudní řízení.
Chválu za hlavní roli kazí Wattsové srovnání s Kate Winsletovou
Na hlavní roli se recenzenti z Toronta většinou shodnou. IndieWire píše, že Wattsová je bez debat nejlepší částí filmu a že hrdinku odhaluje po dávkách, po kterých se divákovi svírá hrdlo. The Hollywood Reporter má hodnocení rovnou v titulku své recenze, kde herečku označuje za skvělou v portrétu klamavé americké domácnosti šedesátých let. Server The Playlist mluví o fúrii, kterou Wattsová v roli rozpoutá.
Výjimkou je The Guardian. Jeho recenzent Wattsovou označil za znatelně méně přesvědčivou než dřív ve Feud: Capote vs. the Swans, kde hrála jinou sebevědomou ženu šedesátých let, a vytkl jí, že se v maskách a přetvářkách své postavy hledá nejistě. Srovnal ji s Kate Winsletovou v dramatu Předčítač (The Reader) a to srovnání podle něj dopadlo v neprospěch Wattsové. Herečka přitom z festivalového kolečka vychází lépe než film: výhrady k celku má i každá z recenzí, které ji chválí.
Scénář Alyssy Hillové spojuje divákovi body předem
Na čem se recenze shodnou, je film kolem Wattsové. IndieWire vytýká debutující scenáristce Alysse Hillové, že za diváka spojuje příliš mnoho bodů, a vedlejší postavy popisuje spíš jako karikatury než jako lidi. Zjištění, že nacistkou je manželka, a ne americký manžel v podání Luka Evanse, je podle té recenze skutečný zvrat, jenže film se přes něj přežene dřív, než ho divák stihne strávit. Známka skončila na C+.
Ostřejší je The Guardian. Scénář označil za dramaticky netečný a psychologicky mělký a celý film za nepovedený kus staromódní oscarové látky, kde se hodně křičí a ukazuje prstem. Dobovou výpravu naopak pochválil, i když Montreal jako náhrada za New York podle něj úplně nefunguje. V soudní scéně obléká kostýmní výtvarnice Anette Cseriová Wattsovou do bílé angorové čepice, kterou převzala z dobové fotografie skutečné Ryanové.
Obě nejkritičtější recenze se přitom shodnou na jedné scéně. Lena Olin v ní hraje přeživší holokaustu, která má vypovídat proti ženě podílející se na zločinech spáchaných na její rodině, a nechává mluvit samotnou historii bez hereckých ozdob. I tady je ale film předvídatelný: ve chvíli, kdy postava prohlásí, že svědčit nebude, je jasné, že nakonec svědčit půjde.
Režisér chtěl, aby divákovi bylo nepříjemné, že s hrdinkou soucítil
Pro Bena Shiriniana je The Housewife celovečerním debutem. Ve studiu serveru TheWrap v Torontu popsal, že ho zajímala psychologie nenávisti a to, jak se dá znormalizovat. „Nenávist je nejnebezpečnější ve chvíli, kdy přestane vypadat jako nenávist,“ řekl s tím, že se proti ní člověk musí umět bránit a mít odvahu se jí postavit. Chtěl, aby divák po odhalení hrdinky řešil nepohodlí z toho, že s ní do té doby soucítil.
Shirinian ten záměr spojil i s dneškem. Podle jeho slov žijeme v silně polarizovaném světě, kde přibývá nenávisti včetně antisemitismu, a příběh o zlu ukrytém v obyčejném životě proto mluví i o současnosti. Filmů o holokaustu vzniklo hodně, o téhle jeho fázi, kdy přeživší i pachatelé žili vedle sebe v jednom městě, podstatně méně. Právě tam je The Housewife podle recenzí nejzajímavější a právě tam se zdrží nejmíň.
Amerického distributora film po premiéře v Torontu stále hledá. Mezinárodní prodej zajišťuje společnost Neon, domácí práva zastupuje CAA Media Finance. Wattsová film uvede 19. září na festivalu v San Sebastiánu, kde převezme cenu Donostia. Datum českého uvedení zatím ohlášené není.
