Filmová verze divadelního hitu Prima Facie měla světovou premiéru na festivalu v Torontu a první recenze se v hodnocení rozešly. Cynthia Erivo hraje Tessu Enslerovou, britskou advokátku, která si udělala jméno obhajobou mužů obviněných ze sexuálního násilí. Pak ji znásilní kolega, se kterým chodí, a ona se ocitne na opačné straně systému, jehož mezery léta využívala u soudu. Předlohou je monodrama, které v Praze uvedlo Švandovo divadlo pod názvem Na první pohled.
Advokátka, která u soudu roky bořila výpovědi obětí
Suzie Miller napsala scénář podle vlastní hry z roku 2019 a rozšířila ji o postavy, které v divadelní verzi jen zaznívaly ve vyprávění. Tessa pochází z dělnické rodiny a na Cambridge se dostala díky stipendiu, mezi kolegy z privilegovaného prostředí ale zapadla bez potíží. U soudu rutinně zpochybňuje výpovědi žen, protože nesrovnalosti v detailech jsou přesně to, co obhajobě podle platného práva hraje do karet. Advokáti v jejím světě neříkají, že případ prohráli, říkají, že skončili druzí.
Scénář je postavený tak, aby byl případ právně co nejméně jednoznačný. Po večeři a dobrovolném sexu je Tesse špatně z vína a jídla, a když Julian v podání Daniela Ingse chce pokračovat, odmítne. Po napadení se osprchuje a smaže si od něj zprávu. Na policejní stanici si obojí uvědomuje jako chybu, stejně jako to, že předtím pila. Sama přitom nejlíp ví, jak taková kombinace okolností u soudu dopadá, protože roky stála na opačné straně.
Hollywood Reporter mluví o dobře míněném zmatku
Podle Hollywood Reporteru film selhává v řemesle, ne v úmyslu. Recenze mu vyčítá těžkopádný komentář ve vypravěčském hlase, návodné obrazy a kazatelský konec a celek shrnuje jako dobře míněný zmatek. Hned v úvodu Tessa v komentáři popisuje kolegyně jako plnokrevníky a film v tu chvíli střihne na záběry koní. Za povedenou naopak recenze označuje scénu na policejní stanici, kde kamera zůstane na Erivo a vypravěčský hlas poprvé řekne to, co postava nahlas nevysloví. Soudní monolog ve druhé půlce podle recenze působí jako přenesené divadlo.
Z porotce se stal svědek
Recenze v TheWrap hodnotí tentýž posun jako zajímavý materiál, ne jako chybu. Divadelní verze držela všechno v Tessině perspektivě a divák neměl nic jiného, čemu by mohl věřit, jenže ve filmu jsou ve scéně další herci a příběh začne působit jako objektivní pravda. „Hra zachází s divákem jako s porotou, film s ním zachází jako se svědkem,“ stojí v ní. Režisérka Susanna Whiteová zpomalila tempo předlohy, dala postavám prostor a natočila film v chladné barevné paletě, která odděluje Tessin život před napadením a po něm.
Divadelní předloha má za sebou sérii ocenění, která jí zajistila pozornost daleko za Londýnem. Londýnská inscenace z roku 2022 získala Oliviery za nejlepší novou hru a za nejlepší ženský herecký výkon pro Jodie Comerovou, ta pak za stejnou roli dostala v roce 2023 i Tonyho na Broadwayi. Erivo staví Tessu jinak než Comerová, na odměřené důstojnosti, se kterou se pohybuje mezi kolegy uvnitř i mimo soudní síň. Hra pracovala hlavně s třídním původem hrdinky, film k tomu přidává téma rasy, i když tuhle rovinu podle TheWrap scénář do hloubky nerozvádí.
Na obsazení nemá výhrady ani jedna recenze
Přes opačné závěry se obě recenze potkávají ve stejné diagnóze. Ani jedna nemá výhrady k hercům a obě popisují tutéž proměnu, tedy že se z monodramatu pro jeden hlas stal soudní film pro víc postav. Rozcházejí se až v tom, jestli je ta proměna ztráta, nebo samostatně obhajitelné rozhodnutí. Tessinu matku, uklízečku, která světu své dcery nerozumí a stejně při ní stojí, hraje Noma Dumezweni, jejího bratra ztvárnil Toheeb Jimoh, kterého diváci znají jako Sama ze seriálu Ted Lasso.
Švandovo divadlo hru uvedlo jako Na první pohled v roce 2023
Čeští diváci mají k porovnání něco, co většina zahraničního publika nemá po ruce. Švandovo divadlo uvedlo hru pod názvem Na první pohled v říjnu 2023 ve svém Studiu, v režii Lucie Ferenzové a s Marií Štípkovou v roli Tessy. Na jevišti je s ní Markéta Ptáčníková, která se stará o živou hudbu. Pražská inscenace zůstala monodramatem, takže právě ten rozdíl, o který se obě zahraniční recenze přou, má české publikum s čím srovnat.
Do mezinárodní distribuce film uvádí Sony Pictures Releasing International, Erivo u něj figuruje i jako producentka přes vlastní společnost Edith’s Daughter. Snímek trvá hodinu a čtyřicet šest minut a český termín premiéry zatím oznámený nebyl. První ohlasy navíc pocházejí z festivalových projekcí v Torontu, takže úplnější obraz recepce dá až běžné uvedení do kin.
