Ve filmu Kursk od Thomase Vinterberga umírají námořníci uvěznění na dně Barentsova moře až poté, co ruské velení po dlouhém váhání pustí k ponorce zahraniční záchranáře. Skutečnost byla jiná a krutější. Posádka podle oficiálního vyšetřování nežila déle než osm hodin, zatímco britskou a norskou pomoc přijala Moskva až po několika dnech. Film tak spojuje dva časy do jednoho a odmítnutou pomoc staví do role přímé příčiny smrti.
Kdy to běží: ne 8. 11. ve 20:15 na Prima Cool.
Výbuch torpéda zahnal přeživší do posledního oddílu
Ponorka Kursk šla ke dnu 12. srpna 2000 v Barentsově moři během prvního velkého ruského námořního cvičení po více než deseti letech a zahynulo všech 118 mužů na palubě. Podle závěru oficiálního vyšetřování spustil katastrofu peroxid vodíku, který vadným svarem unikal z torpéda v torpédometu. Výrobce torpéda tuhle verzi odmítl s tím, že konstrukce zbraně takové selhání nedovolí. Admirálové Popov a Mocak přitom zpočátku prosazovali výklad o srážce s ponorkou NATO, od kterého se Vladimir Putin distancoval, když je odvolal.
Kdo výbuchy přežil, stáhl se na záď. Podle analýz se do malého devátého oddílu dostalo 23 námořníků. Kapitán-poručík Dmitrij Kolesnikov sepsal jejich seznam a o dvě hodiny později už psal potmě: „Zdá se, že nejsou žádné šance, deset až dvacet procent.“ Když kyslík docházel, spadla chemická kyslíková patrona do mastné mořské vody, vybuchla a požár spotřeboval zbytek vzduchu.
Britská nabídka čekala v Moskvě na odpověď
Ruské pokusy o záchranu selhávaly jeden za druhým. Záchranný aparát AS-34 se 14. srpna nedokázal napojit na únikový poklop na zádi a sílící vítr pak záchranné práce přerušil. Aparát AS-32 dostal z lodi Petr Velikij chybný kurz a ponorku minul. Ani další pokusy s aparáty a potápěčským zvonem nevytvořily na poklopu těsný spoj.
Britská pomoc přitom ležela na stole od třetího dne. Podle písemné odpovědi britské vlády v Dolní sněmovně předalo velvyslanectví v Moskvě nabídku záchranné služby Royal Navy ruskému ministru obrany 14. srpna a ruské ministerstvo ji přijalo 16. srpna. Putinův vlastní souhlas s britskou a norskou pomocí se datuje až na 17. srpen, pátý den po nehodě. Britští a norští potápěči otevřeli vnitřní poklop únikové šachty 21. srpna a živého nenašli nikoho.
Komodor, který vedl britskou misi, radil Colinu Firthovi
Scénář Roberta Rodata vychází z knihy A Time to Die, kterou napsal novinář Robert Moore, bývalý moskevský zpravodaj britské televize ITN. Moore s ponorkáři mluvil dva roky. Na filmu pak pracoval jako poradce spolu s komodorem Royal Navy Davidem Russellem, který vedl jednu z britských záchranných misí, a s odborníkem na ponorky Ramseyem Martinem. Russella hraje Colin Firth a ve filmu je to on, kdo ze seismických záznamů pozná, že se ponorce něco stalo. Francouzský web Cinésérie uvádí, že se Vinterberg na Russella obracel hlavně kvůli věrohodnosti záchranných scén.
Putinovu postavu škrtli ještě před obsazením rolí
Ruský prezident, kterého za zvládnutí krize ostře kritizovali, ve filmu chybí. Postavu Putina vyřadili ještě před obsazením rolí, protože producent Luc Besson chtěl přesunout těžiště od politiky k záchranné akci. Stephen Whitty v recenzi pro Screen Daily tu absenci označil za zvláštní, protože Putin se podle něj krizi velkou část času vyhýbal. Recenzent ČT24 Marek Koutesh píše, že film míří spíš na mocenské struktury námořnictva než na Rusko jako celek, a ruské činitele ukazuje, jak pomoc ze zahraničí odmítají kvůli obavám ze špionáže.
Hrdina s rodinou a smrt posunutá za souhlas s pomocí
Hlavního hrdinu, kapitána-poručíka Michaila Averina, hraje Matthias Schoenaerts. Benjamin Lee ho v recenzi pro Guardian označil za smyšlenou postavu. Cinésérie uvádí jako příklad volností, které si Vinterberg dovolil, právě hrdinovu rodinu: filmový Averin má syna Mišu a jeho žena Táňa v podání Léy Seydoux čeká druhé dítě. Koutesh to shrnuje tak, že film „fabuluje pro emocionální účinky“.
Největší úprava se ale týká času. Ve filmu se patrona, která zapálí vzduch, převrhne do vody až poté, co Rusko zahraniční pomoc přijme. Divák tak odchází s dojmem, že námořníci umírali, zatímco se admirálové dohadovali. Ruský prokurátor Vladimir Ustinov naopak uzavřel, že všichni zemřeli do osmi hodin a v dostupném čase je nebylo možné zachránit. Analytici odhadují, že muži v devátém oddílu vydrželi přes šest hodin.
Moore uznává, že Rusové měli k přeživším blízko
Kniha, ze které film vychází, je k ruským záchranářům v jednom ohledu vstřícnější než film. Podle recenze v deníku NZ Herald Moore tvrdí, že se Rusové navzdory zastaralé a zanedbané technice dostali k přeživším velmi blízko. Jejich aparát Priz dosedl na poklop Kursku, jen se k němu nedokázal přisát. Moore zároveň popisuje, že ani západní diplomaté nebyli zajedno, zda pomoc vůbec nabízet, a že i potom trvalo celonoční vyjednávání s Rusy, než mohla mise začít.
Recenze také připomíná, že ruská vláda i jiná kniha o katastrofě tvrdí, že muži zemřeli do dvanácti hodin od nehody. Odhady se tak liší o pár hodin, ale žádný z nich nepočítá s tím, že by posádka v devátém oddílu přečkala dny, kdy se jednalo o cizí pomoci. Vinterbergův film tuhle mezeru zaplňuje dramatem, které prameny nepotvrzují.
Veteráni z K-19 film nejdřív odmítali, na premiéře ho chválili
Kursk není první hraný film o sovětské ponorkové katastrofě, který si s fakty pohrál. Historický snímek K-19: The Widowmaker režisérky Kathryn Bigelowové s Harrisonem Fordem a Liamem Neesonem se odehrává v roce 1961 na palubě sovětské ponorky K-19. Původní členové posádky se ohradili proti první verzi scénáře a vyzývali k ukončení ruské spolupráce s tvůrci. Na ruskou premiéru v říjnu 2002 ale dorazilo 52 veteránů a film přes technické i historické kompromisy chválili, hlavně Fordův výkon.
Slashfilm popisuje příběh K-19 jako spojení skutečných činů posádky se zdramatizovaným sporem mezi veliteli ponorky. Kursk volí jinou zkratku a posouvá smrt posádky za okamžik, kdy Moskva svolí k pomoci. V obou případech tak divák dostane ostřejší konflikt, než jaký se dá z pramenů doložit.
Trup Kursku vyzvedli, příď zůstala na dně
Trup ponorky vyzvedli 3. října 2001, zhruba čtrnáct měsíců po nehodě, a odtáhli ho do suchého doku. Příď vyzvednuta nebyla. Vinterbergův film měl premiéru v září 2018 na festivalu v Torontu a v Británii nese název Kursk: The Last Mission, v USA The Command.
